Podchlazení

Hypotermií (podchlazením) se označuje pokles teploty tělesného jádra pod 35 °C. Někteří odborníci tento stav dále dělí na lehkou, mírnou a těžkou hypotermii:

lehká 32–35 °C

mírná 30–32 °C

těžká < 30 °C

Těmto kategoriím však různé instituce/země přiřazují různá teplotní rozpětí, což dokládá, že toto rozdělení je jen pomocné a nepředstavuje tři klinicky odlišné stavy, nýbrž spektrum jediného stavu.

Při poklesu teploty tělesného jádra se aktivuje mnoho kompenzačních mechanismů. Ve snaze udržet teplotu jádra dochází k periferní vazokonstrikci. Relativní zvýšení objemu v centrální cirkulaci pak může způsobit diurézu. Pacient se také může třást. Tato reakce je ovládána ze zadní části hypotalamu a míchy a tělo se prostřednictvím ní snaží produkovat teplo v kosterních svalech. Je důležité upozornit, že při nižších teplotách ke třesu nedochází, a nelze ho tedy považovat za rozhodující příznak. Třes zvyšuje svalovou práci a roste spotřeba kyslíku. Společně se zvýšenou zátěží myokardu vzhledem k periferní vazokonstrikci (společně se zvýšeným afterloadem) tak může dojít u náchylných jedinců k ischemii myokardu.

Při dalším poklesu tělesné teploty přibývají dopady na další fyziologické funkce, stav se zhoršuje, až dojde k srdeční zástavě.

Projevy hypotermie

Mezi hlavní projevy patří (přejato z Rosen's Emergency Medicine):

Léčba podchlazení

V první řadě je třeba pacienta dostat z chladného prostředí, odstranit případný mokrý oděv a jemně osušit kůži. Mokrý oděv raději odstřihneme než svlékáme, abychom s pacientem co nejméně hýbali. Zároveň s tím bychom měli provádět vyšetření ABCDE a případné zjištěné problémy řešit. Pomocí masky s rezervoárem podáme pacientovi kyslík z vysokoprůtokového zdroje a zahříváme ho.

Při lehké hypotermii může stačit pacienta zbavit mokrého oděvu, osušit ho a jednoduše ho zabalit nebo teple obléci. Důležité je zejména přikrýt mu hlavu, jelikož odtud dochází k velkým tepelným ztrátám.

Při silnější hypotermii může být potřeba pacienta aktivně zahřívat pomocí teplé koupele. To lze samozřejmě pouze v případě, že pacient je plně při vědomí a žádný z bodů ABCDE nevyžaduje urgentní řešení.

Během zahřívání je třeba sledovat srdeční frekvenci, krevní tlak a stav vědomí, jelikož může dojít k výrazné vazodilataci.

Podchlazený pacient musí být bedlivě pozorován pro případ, že by se jeho stav náhle zhoršil.

Dále je důležité s pacientem manipulovat opatrně, jelikož nevhodná stimulace (zejména dýchacích cest) může způsobit i fibrilaci komor.

Každého podchlazeného pacienta, s výjimkou těch nejlehčích případů, je třeba co nejdříve dopravit na pohotovost.

Podchlazení a srdeční zástava

Když se lidské tělo ochlazuje, spotřeba kyslíku klesá a hypotermie tedy může mít neuroprotektivní účinek, tzn. že i po delší srdeční zástavě existuje šance na příznivou neurologickou prognózu. Z tohoto důvodu bychom měli v pokusech o oživování pokračovat až do chvíle, kdy bude pacient zahřátý.

Řídíme se běžnými zásadami resuscitace, ale věnujeme pozornost následujícím skutečnostem.

Dýchací cesty musí být průchodné, nicméně při provádění manévrů na jejich zprůchodnění musíme být zejména při použití pomůcek obzvláště opatrní, jelikož stimulace dýchacích cest může způsobit fibrilaci komor.

Myokard podchlazeného pacienta nemusí adekvátně reagovat na defibrilaci a léky ovlivňující srdeční činnost. Slabá periferní cirkulace a snížený metabolismus léku také mohou vést k ukládání toxického množství léčiva periferně.

V případě fibrilace komor nebo bezpulzové komorové tachykardie je podle standardního protokolu třeba vyslat tři výboje, nehledě na teplotu. Pokud však FK nebo KT i po třech výbojích přetrvává, další výboje opakujeme, až když teplota tělesného jádra dosáhne 30 °C.

Přesné změření teploty je nicméně v rámci přednemocniční péči obtížné, a proto se musíme řídit spíše klinickým nálezem.