Šok

Šok se definuje jako nedostatečná perfuze orgánů a tkání. Jednoduše řečeno to znamená, že v krevním oběhu pacienta není dostatek tekutin (krve), které by mohly dopravovat kyslík a živiny do tkání a odnášet z nich odpadní látky. Nejdůležitější je stav odhalit a poté řešit jeho příčinu, abychom obnovili objem krve v oběhu, což může vyžadovat i tekutinovou terapii.

Nehemoragické příčiny: Většinou nás jako první napadne hemoragický šok, ale je třeba zvážit i možné nehemoragické příčiny šoku.

Mezi ně patří:

• kardiogenní šok: pokud srdce nezvládá udržovat dostatečný srdeční výdej, např. při srdeční zástavě
• tenzní pneumotorax: v pleurální dutině vzroste tlak, který utlačí horní i dolní dutou žílu a tím omezí návrat žilní krve do srdce; srdeční výdej není dostatečný, a pokud problém nevyřešíme, dojde k zástavě srdce s bezpulzovou elektrickou aktivitou (PEA)
• neurogenní šok: k němu dochází, pokud v důsledku poškození horní hrudní nebo krční míchy pacient přijde o zásobení periferie ze sympatiku, což způsobí vazodilataci; krev v oběhu se přesouvá do periferních částí a návrat žilní krve do srdce je zásadě snížen
• septický šok: velmi silná zánětlivá reakce organismu na infekci způsobí periferní vazodilataci, redistribuci tekutin a sníženou centrální cirkulaci
• anafylaktický šok: velmi silná zánětlivá odpověď na alergen, spojená s periferní vazodilatací a zvýšenou permeabilitou kapilár, což způsobí otok tkání a výrazný pokles centrální cirkulace

Při hemoragickém šoku dochází ke snížení objemu krve v oběhu (krvácením), a pokud není správně řešen, končí selháním orgánů. Je nezbytné zkusit co nejdříve najít zdroj krvácení a pokud možno zastavit, nebo alespoň minimalizovat krevní ztrátu.