Léčba šoku

Zjištěné problémy řešíme systematicky v pořadí, v jakém jsou vyšetřovány, tzn. nejprve dýchací cesty, poté dýchání, poté krevní oběh. Výjimkou z postupu je masivní krvácení, jak bylo popsáno v úvodu.

Nejdůležitějším bodem je pomocí fyziologických ukazatelů / životních funkcí krvácení odhalit. Jedná-li se o zevní krvácení, ránu přímo stlačíme přes čisté krytí, a pokud je to možné, segment dáme do elevace. Je-li krvácení velmi silné nebo se ho nedaří zastavit, můžeme zvážit také použití nepřímého tlaku nebo škrtidla či hemostatického obvazu. Zvažte také podání kyseliny tranexamové (TXA).

Abychom odhalili, zda následkem traumatu nevzniklo vnitřní krvácení, musíme vyšetřit následujících pět oblastí: hrudník, břicho, retroperitoneum, pánev a dlouhé kosti.

Vyšetření hrudníku je popsáno v kapitole o dýchání a traumatech hrudníku.