Snížení rizika zranění při rozcvičce

Nedávno byl proveden výzkum zdůrazňující přínos zařazení rozcvičky se zaměřením na cvičení, která by mohla snížit riziko zranění. To by mohlo být velmi užitečné pro trénink mladých ragbistů, protože trenéři by mohli potenciálně připravit tělo na nadcházející trénink a snížit riziko zranění v dlouhodobém horizontu tímto zahřátím. Rozcvička se zaměřením na snížení rizika zranění, zaměřená na cviky ze 4 hlavních kategorií. První kategorií je balanční trénink, tato část zahřívání by mohla zahrnovat cvičení statické rovnováhy, jako je stoj na jedné noze a dynamičtější balanční cvičení, jako je poskakování. Tento balanční trénink umožní hráči naučit se ovládat své vlastní tělo a udržovat rovnováhu v různých pozicích, což může být užitečné jak pro ragbyový výkon, tak pro snížení rizika zranění. Druhá kategorie je odporový trénink a tato se bude zabývat cvičeními, která se snaží rozvíjet schopnost těla vytvářet a ovládat síly ptoti vnějšímu odporu. Oblasti, jako je stehenní svalstvo, svalstvo trup, svalstvo horních končetin a svalstvo krku, by měly být v této části rozcvičky. Cvičení, jako jsou výpady, dřepy, kliky, by mohly být zahrnuty k přípravě těla na trénink a ke snížení rizika zranění. Třetí kategorií byla cvičení založená na skákání a přistávání, kde se hráč naučí ovládat síly při přistání a následně je vytvářet při skákání. Konečně čtvrtá kategorie se zabývala cvičením zaměřeným na agility se zpětnou vazbou od trenéra. To replikuje velmi užitečnou dovednost v ragby a zároveň mu umožňuje procvičovat ovládání a rozvoj sil spojených s takovými pohyby.

Studie zjistily, že hráči, kteří podstoupili rozcvičku se snížením rizika zranění, měli v průběhu sezóny nižší výskyt zranění ve srovnání s hráči, kteří podstoupili tradičnější zahřátí zahrnující zvýšení tělesné teploty a poté dynamický strečink a mobilitu. To jsou slibné výsledky, ale studie měly určité problémy. Jedním z nejpalčivějších byl nedostatek zpětné vazby a koučování během tradičnějšího rozcvičení ve srovnání s rozcvičkou na snížení rizika zranění. To by mohlo znamenat, že rozdíl ve výsledcích výskytu zranění způsobil spíše nedostatek koučování sportovců než cvičení a struktura každého z protokolů zahřívání. Tento výzkum poskytuje zajímavé a cenné údaje. Je to slibná oblast výzkumu, protože příprava na fyzický výkon a snížení rizika zranění jsou dvě hlavní oblasti kondičního tréninku hráčů rugby.